Ve snu byla Linda pokaždé dvě. Jedna zůstávala, druhou jí někdo odváděl. Dvě stejné holčičky si hrály, držely se za ruce, a pak se objevila vysoká žena celá v černém. Sáhla po jedné z nich a bez slova ji odváděla pryč.
Linda se budívala se slzami na tvářích a s jistotou, kterou neuměla vysvětlit. Obě holčičky byly ona. Ta, která zůstala, i ta, kterou odvedli. Jako malá to vyprávěla babičce Kateřině.
Ta si promnula kořen nosu a řekla, že dětská hlava dovede poskládat ledacos. Přesto jí od té doby chystala heřmánkový čaj na spaní. Sen se ale vracel celý život. Linda v něm postupně přestala vidět děs a začala hledat výklady v knihách.
K ničemu se nedopracovala. Jen si všimla, že po každém snu přijde něco nepříjemného. Špatná známka, nemoc, hádka. Začala na to čekat.
Linda žila s babičkou od dětství. Rodiče, geologové Tamara a Norbert, zahynuli při sesuvu na horské výpravě, když jí byly dva roky. Kateřina se s ní odstěhovala do většího města a vychovávala ji přísně. „Nezapomeň, kdo ti zajistil všechno, co máš,“ říkávala.
„Já. Ne tvoje máma s tátou. “ Otce nikdy nepřijala. Tvrdila, že zničil dceři život a stáhl ji s sebou do hrobu.
Linda se naučila být nenápadná. Po škole chodila na kroužky, o víkendech do muzeí. Na kamarády nezbýval čas, kromě Jitky ze sousedního domu. Jitčini rodiče byli „obyčejní lidé bez úrovně“, ale dívkám to bylo jedno.
Jednou, když jim bylo dvanáct, Linda Jitce vyprávěla o snu. Jitka přestala žvýkat a zeptala se: „A co když jsi měla sestru? “ Linda se zasmála, ale otázka jí zůstala v hlavě. Když to řekla doma, Kateřina vytřeštila oči.
„Sestra? Tvoji rodiče měli jen tebe. “ Linda se nechala přesvědčit. Střední školu dokončila s vyznamenáním.
Chtěla jít studovat design, ale Kateřina rozhodla za ni – pedagogická fakulta. Když se Linda poprvé postavila na odpor, babička se sesunula na pohovku se sevřeným hrudníkem. „Lékař mi zakázal se rozčilovat. Ty mě chceš dostat do hrobu.
“ Linda slíbila, že už nebude odporovat. Vystudovala učitelství a nastoupila na stejnou školu, kde učila Kateřina. Po roce se zamilovala. Pavla potkala v parku.
Byl to kriminalista, zdvořilý a pozorný. Linda mu řekla o snu i o babičce. Když ji požádal o ruku, řekla ano. Kateřina se vztekala.
„Policista? Za rok tě uhodí. Podívej se radši na Eduarda Neumana, ředitele školy. To je muž s perspektivou.
“ Linda se ohradila, a to byl začátek konce. Babičce se udělalo zle, záchranka přijela, ale nic vážného nenašli. Linda schůzku zrušila a zůstala doma. Druhý den Pavel čekal před školou s růžemi.
Při příjezdu domů je přivítala Kateřina, najednou milá a slavnostní. Pozvala Pavla na čaj, ale u stolu začala mluvit o Eduardovi. „Linda s ním měla vztah. Pohádali se, ale on ji pořád miluje.
“ Linda oněměla. Pavel se na ni podíval, vstal a odešel. Večer mu zavolal sám Eduard a řekl mu o Lindině mateřském znaménku. Pavlovi došlo, že mu někdo lže.
Neuvěřil Lindě. „Máš vysvětlení pro každého, kdo ti překáží. “
Linda se zhroutila. Zavolala Jitce, která jí nabídla práci i střechu nad hlavou.
Linda se druhý den rozhodla odejít. Kateřina křičela, plakala, znovu chytala srdce. Záchranáři ale řekli, že je stabilní. Jeden z nich Lindě poradil: „O svých rozhodnutích nemůžete rozhodovat podle diagnózy, kterou vám nikdo nepotvrdil.
“ Linda odešla s kufrem a vyměnila si zámek u dveří. V dílně u Jitky se rozjela práce. Linda šila a kreslila návrhy. Bolest kolem Pavla pomalu ustupovala.
Kateřinu navštěvovala o víkendech, ale nikdy se nevrátila. Pak přišel telefonát z nemocnice. Babičku srazilo auto. Linda k ní přijela, držela ji za ruku.
Kateřina sotva dýchala. „Musíš to vědět. Nejsi sama. “ To byla její poslední slova.
Linda si myslela, že mluví o ní. Po pohřbu se Linda ztratila v prázdnu. Jitka ji vytáhla na kávu. Tam ji oslovil cizí muž, David Nosek.
Tvrdil, že vypadá povědomě. Když Lindě zloděj vytrhl kabelku, David ji bez váhání dohnal a vrátil. Byl bohatý, sebejistý, pozorný. Linda se do něj zamilovala.
Znali se deset dní, když ji požádal o ruku. Slíbila mu ano. Jenže Linda začala slábnout. David jí koupil vitamíny.
V nemocnici skončila s kolapsem a lékaři si všimli podivných látek v krvi. David byl něžný, nosil jí věci, měl klíče od jejího bytu. Jednou si Linda všimla, že jí vyměnil lahvičku s vitamíny. Nehoda?
Pak v jeho tašce našla svatební fotografii. Stál na ní David s ženou, která vypadala přesně jako Linda. Linda utekla z nemocnice a jela s Jitkou do Chebu, kde kdysi bydlela babička. Tam potkaly starou paní Bohumilu.
„Vy jste z jejich rodiny? “ zeptala se. „A která jste? Ta zdravější?
“ Linda nechápala. „Která z těch dvou? “ Pak přišla odpověď, která změnila všechno. Linda měla sestru dvojče.
Jmenovala se Ema. Babička si po smrti dcery vzala do péče jen jednu – Lindu. Ema šla do dětského domova. „Lidé jí to dlouho neodpustili,“ řekla Bohumila.
Linda zavolala Pavlovi. Vyprávěla mu o Davidovi, o vitamínech, o fotografii i o Emě. Pavel jí uvěřil. Vyšetřování odhalilo hroznou pravdu.
David byl ženatý s Emou. Ema zemřela při hádce, on ji schoval a pak se vydal najít její dvojče, aby jí mohl nahradit. Chtěl, aby Linda předstírala, že je Ema, aby jeho lež nevyšla najevo. Sám ji přiznal.
Řekl, že ji nikdy nechtěl skutečně. Linda byla pro něj jen náhradou za mrtvou ženu. Lindu táhla myšlenka, že sestru nikdy nepoznala. Na pohřbu potkala Emina adoptivního dědečka Bedřicha, který ji přijal jako vlastní.
Časem se Linda a Pavel k sobě vrátili. Tentokrát pomalu, s větší opatrností. Vzali se a narodily se jim dvojčata. Linda se dívala na dvě malé tváře a věděla, že je nikdy nenechá rozdělit.
Starý sen se jí už nevrací jako děs. V něm teď dvě holčičky běhají spolu, šeptají si a smějí se. Linda se už neprobouzí s bušícím srdcem.
Sen se stal místem, kde už nikdo nerozhoduje, která smí zůstat, a kde se dvě malé ruce konečně nemusí pustit.
