Když se Petra Vacková vracela v neděli večer vlakem od tchyně z chaty, měla v tašce koláč, sklenice rychlokvašek a podivný neklid. Poslední týdny se jí v bytě opakovaně objevovala stopa cizího pánského parfému. Radek si ničeho nevšímal, měl totiž už léta poškozený čich. Petra si namlouvala, že si to jen představuje, že je to pozůstatek nějaké nemoci.
Jenže teď, když přišla k domu a zvedla hlavu k jejich oknům, v bytě zhaslo světlo. Petra ztuhla. Radek zůstal u své matky Heleny na zahradě. Auto stálo na dvoře.
Alena, jejich dcera, měla přiletět až druhý den. Srdce jí bušilo, ale místo aby zavolala policii, vešla do domu a postavila se stranou v přízemí. Výtah sjel z jejich šestého patra. Když se dveře otevřely, vyšla z něj mladá žena – Vendula, dcera sousedky Ivany – a vedle ní důvěrně známý muž.
Viktor. Ten samý Viktor, do kterého se Petra kdysi dávno jako mladá holka zamilovala u ohně, než ji zradil a nechal těhotnou její nejlepší kamarádku. Petru zasáhla vůně. Byl to přesně ten parfém, který týdny cítila doma.
Všechno do sebe zapadlo. Vendula držela v ruce klíče, které jí Helena svěřila jen proto, aby předala sklenice a jablka Radkovi a Petře, kteří měli přijet až za dva dny. Místo toho si nechala udělat kopii. A teď sem s Viktorem chodila, kdykoli bylo jasné, že je byt prázdný.
Petra je zastavila a klidným, tvrdým hlasem je donutila vrátit se nahoru a vysvětlit to. V bytě pak z nich vypadlo, že si hlídali, kdy Helena, Radek a Petra odjíždějí na chatu, a že jim Ivana, Vendulina matka, vždycky zavolala a řekla jen: „Jedou! “
Radek dorazil. Vendula odevzdala dva klíče.
Petra si vzpomněla na všechny ty dny, kdy cítila cizí vůni, kdy se jí zdálo, že je kytara položená jinak, kdy se snažila sama sebe přesvědčit, že je blázen. Nebyla. Někdo zneužil důvěru její tchyně, která sousedům přes plot celý život rozdávala okurky, koláče a klíče od bytu vlastního syna. Ivana o všem věděla.
Dokonce to byla ona, kdo dceru nasměroval, aby toho využila. Helena, když se to dozvěděla, jen tiše řekla, že to není tragédie, ale hanba. Vztah mezi sousedkami se změnil v ledové mlčení. Ivana na podzim chatu prodala a odstěhovala se.
Radek a Petra vyměnili zámek. Dlouho seděli v obýváku, který jim najednou připadal cizí. Pak Radek vzal kytaru, do které sáhal cizí muž, a začal ladit struny. Petra otočila klíčem v novém zámku a oba slyšeli pevné zaklapnutí.
Na jaře se Helena seznámila s novou sousedkou, která koupila Ivaninu chatu. Jmenovala se taky Petra a působila mile. Helena jí vyšla naproti s koláčky v sáčku. Když jí chtěla nabídnout i klíč od kůlny, zastavila se.
Usmála se a řekla si, že člověk nemá přestat věřit lidem. Jen se musí naučit, komu dá klíče a komu stačí podat přes plot koláč.
