Stál jsem na dvoře s hrnkem kávy a díval se na zem, která ještě pár hodin patřila mně. Věděl jsem dokonce, kterému kousku cesty ke stodole je třeba se v zimě vyhnout. Manželka se vracela domů ušpiněná po kolena a vždy tvrdila, že to nebyla ona, kdo vstoupil do louže. V létě byla okna otevřená a dovnitř pronikal pach čerstvě posečené trávy.
Po podepsání posledních dokumentů jsem se vrátil domů dřív. Řekl jsem: „Možná bychom se měli projít naposledy ke stodole.
