Déšť začal mrholit přesně ve chvíli, kdy jsem sjela z hlavní silnice směrem na Złotorii. Visla po levé straně byla šedá a rozvodněná, vůně mokré země a shnilého listí se dovnitř prodírala pootevřeným oknem mé staré Škody. Na zadním sedadle ležela deka, kterou jsem přikryla babičku, protože říkala, že jí je zima na kosti, i když venku bylo jen chladno. Držela mě za ruku tak silně, jak to umí jen někdo, kdo se bojí, že zůstane sám.
„Nejeď tak rychle,
