Soudní síň ztichla. Na jedné straně seděl Marcus Hollowway, miliardářský generální ředitel, s úšklebkem vedle své dokonale upravené milenky Clarissy. Byli jen pár vteřin od vítězství, na pokraji toho, že jeho ženě nechají úplně všechno. Pak se dveře soudní síně dokořán otevřely.
Nebyl to právník. Byla to Amelia, jeho chudá manželka, vypadající vyčerpaně, jak tlačila levný dvojitý kočárek. Prodavačka si z ní dělala legraci. Ona ale přinesla rekvizity.
Marcus požádal soudce, aby je odstranil. Soudce Evelyes se podíval na spící dvojčata, pak na zapečetěný spis na stole a usmál se malým nebezpečným úsměvem. Tajemství, které se chystal odhalit, se netýkalo jen dvojčat. Týkalo se ničivé lži, kterou Marcusova milenka skrývala pod svými drahými šaty.
Soudní síň byla obrovská, s mramorovými sloupy a stropem tak vysoko, že se v něm ztrácel pohled. Seděli v ní lidé, jejichž životy visely na vlásku rozhodnutí jednoho muže. Marcus si pohrával se svými hodinkami za dvacet čtyři tisíc dolarů, jejichž ciferník zachytával fluorescenční světlo. Clarissa seděla vedle něj jako manekýn – bezchybná, s dokonalým účesem a úsměvem, který vypadal nacvičený.
Naproti nim seděla Amelia sama, bez právníka, v oblečení, které už léta neodpovídalo módě. „Váš ctěný soude,
