Na Štědrý večer jsem balil skoro všechno to jídlo zpátky do auta a vezl domů. Ale k tomu se ještě dostanu. Stál jsem u linky a krájel zelí na nádivku. Pěkné krabice, elegantní balení, restaurace, kde číšník mluvil s člověkem jako s hostem v paláci.
Teprve potom Jakub přešel k věci. A já se vrátil ke krájení zelí. Jedna z Agátiných tet si dokonce došla k Ireně. Agáta vyprávěla o restauraci, kam ji vzal Wiesław.
Jakub stál u kávovaru a sledoval, jak káva teče do šálku. Cestou domů Irena několik minut mlčela. Jezdil taky do Varšavy a Krakova jen kvůli jídlu v konkrétním podniku. Přijeli jsme k Jakubovi s Irenou a já přivezl krokety se zelím a houbami.
Ola od malička tíhla do kuchyně. „Ola, nech trochu na pierogi.
