Pršelo, když jsem pochopil, že se můj svět právě rozpadl. Seděl jsem na mokré dlažbě u Navigli, opřený o cihlovou zeď, s roztrženým kostýmem za tři tisíce eur a kotníkem, který se mi viditelně…
Padl déšť, když Giovanna Bellini pochopila, že její svět se právě rozpadl. Seděla na mokré dlažbě v uličce u Navigli, opřená o cihlovou zeď, s roztrženým armaniovským kostýmem za tři tisíce eur a kotníkem, který se jí viditelně zvedal. Generální ředitelka, které se třásli podřízení i konkurenti, zašeptala slova, která nikdy nečekala, že vysloví: „Prosím, … Read more