Každé z mých dětí tvrdilo, že se o mě postará někdo jiný. Druhý den dostali všichni stejnou zprávu.
První dveře se přede mnou zavřely krátce po poledni. Druhé o několik hodin později. U třetích jsem ještě chvíli doufala, že tentokrát uslyším něco jiného. Neuslyšela. A tak jsem ve třiasedmdesáti letech seděla pozdě večer sama na olomouckém nádraží s jednou taškou, léky na tlak a starou fotografií svých tří dětí. Ráno jim všem zazvonil … Read more