Seděla jsem úplně vzadu u sloupu, v kabátě, který pamatuje lepší časy, a snažila jsem se zmizet. Za zády jsem slyšela vlastní sestru, nevěstu, jak tiše říká: „Jaká byla zanedbaná holka, taková i…
Olesia vystoupila z autobusu a vítr se jí hned zahnal pod kabát. Říjen byl syrový, šedý, bez slitování. Směna na poště byla náročná, záda jí hučela, ale v hlavě měla jen jednu myšlenku: stihnout sestřinu svatbu. Doma si otevřela skříň. Nebylo z čeho vybírat. Tmavě modré šaty, jediné slavnostní, které měla, a šedý kabát s … Read more