Nejdřív jsem si myslel, že je to jen bezdomovkyně. Pak jsem viděl stopy prstů na jejím krku a rozbitý ret. „Kdo vám to udělal?” zeptal jsem se. „To nic není,” odpověděla a odvrátila se. Řekla, že…
Oliver Dvořák měl ten den rozdělený po čtvrtinách. Žádná z nich nepočítala se starou lavičkou v Břevnově ani s cizí ženou v promočených domácích pantoflích. Přesto z hlavní třídy odbočil do ulice, kterou znal z dětství, a instinktivně zpomalil. U školy stála lavička, kterou tam postavili ještě za socialismu. Seděla na ní zhrbená žena a … Read more