Když jsem se toho odpoledne vrátila z okresního soudu, čekala na mě před domem moje tchyně. Stála přímo u branky. Vedle ní byl Roman. Můj bývalý manžel. Rozvedení jsme byli sotva dvě hodiny. V ruce jsem držela malý kufr a v kabelce žlutou obálku, kterou mi ještě před odchodem ze soudu předala moje advokátka. Dagmar … Read more
„Tati, už nemůžeš být sám v tom domě.“ Tomáš mi to řekl po telefonu začátkem listopadu. Bylo mi sedmdesát šest a od smrti manželky Hany jsem třetím rokem žil sám v malém domku nedaleko Tábora. „Přestěhuj se k nám do Prahy,“ pokračoval. „Aspoň přes zimu. Budeš mít teplo, lidi kolem sebe a já budu klidnější.“ … Read more
První dveře se přede mnou zavřely krátce po poledni. Druhé o několik hodin později. U třetích jsem ještě chvíli doufala, že tentokrát uslyším něco jiného. Neuslyšela. A tak jsem ve třiasedmdesáti letech seděla pozdě večer sama na olomouckém nádraží s jednou taškou, léky na tlak a starou fotografií svých tří dětí. Ráno jim všem zazvonil … Read more