## 1. Hodinky po mém otci Když jsem v sobotu večer stál před brankou domu v Žebětíně, chvíli jsem se nedokázal pohnout. Ten dům jsem znal lépe než vlastní ruce. Sám jsem tam měnil okna. Sám jsem pokládal dlažbu v chodbě. Sám jsem kdysi v zimě opravoval prasklé topení, zatímco moje žena Eva vařila čaj … Read more
## 1. Černá krabička pod autem Tomáš přijel v sobotu dopoledne. Neohlásil se předem, což u něj nebylo obvyklé. Vždycky nejdřív napsal zprávu, jestli jsem doma, jestli něco nepotřebuju, jestli má po cestě vzít rohlíky. Tentokrát jen zastavil před garáží, vystoupil a chvíli stál u auta, než došel ke mně do dílny. „Ahoj, tati.“ „Ahoj. … Read more
Miroslav zemřel v úterý krátce po čtvrté hodině ráno. Byla jsem u něj. Držela jsem ho za ruku, když se jeho dech zpomaloval, až mezi jednotlivými nádechy zůstávalo příliš mnoho ticha. Poslední týdny už skoro nemluvil. Někdy jen otevřel oči, podíval se na mě a stiskl mi prsty. Byli jsme spolu třiadvacet let. Když jsme … Read more
## 1. Tři dny u Petrovy postele Když mi zavolali z nemocnice, přestal jsem na několik vteřin rozumět slovům. „Pane Nováku, váš syn měl dopravní nehodu.“ Bylo úterý krátce po třetí odpoledne. Seděl jsem v kanceláři výrobní firmy na okraji Brna, kde jsem posledních dvacet let vedl provozní směnu. „Je naživu?“ To byla jediná otázka, … Read more
# „Odvezl jsem syna na letiště. O dvacet minut později mi přišla zpráva: ‚Nevracejte se domů. Podívejte se na kameru u garáže.‘“ ## 1. Zpráva po cestě z letiště Matěj vystoupil před terminálem bez jediného objetí. „Tak se ozvi, až přistaneš,“ řekl jsem. „Jo.“ Bylo mu čtyřiadvacet. Na tři měsíce odlétal pracovně do Kodaně a … Read more
For generations of American children, Gene Autry represented something larger than a movie star. He was the cowboy in the white hat. The man who sang about home, Christmas, horses and the open range. The hero who rode into trouble without losing his manners. And by the late 1940s, the values attached to his screen … Read more
1. Telefonát v deset dopoledne Telefon zazvonil krátce po desáté. Na displeji svítilo jméno Rosa Křížová. Znali jsme se skoro dvacet let. Dřív pracovala v sociálních službách, později si založila malou úklidovou firmu. Když mě můj syn Petr den před odjezdem na dovolenou požádal, jestli bych mu dokázal sehnat někoho na důkladný úklid domu, zavolal … Read more
Rozdział 1. Pierwsze zdjęcie O narodzinach własnego wnuka dowiedziałam się z Facebooka. Stałam wtedy w małej kuchni pracowniczej przychodni w Lublinie i jadłam kanapkę, kiedy telefon zawibrował w kieszeni fartucha. Na ekranie pojawiło się zdjęcie malutkiego chłopca zawiniętego w biały kocyk. Pod spodem Joanna napisała: „Witaj na świecie, Franku. Mama i synek czują się dobrze.” … Read more
1. Dveře, za kterými jsem nebyla rodina „Mami, počkej.“ Petr mě zastavil několik kroků před dveřmi pokoje. V ruce jsem držela malou papírovou tašku. Uvnitř byla žlutá dečka, kterou jsem pletla skoro dva měsíce, a pár dupaček pro vnuka, kterého jsem ještě nikdy neviděla. „Co se děje?“ zeptala jsem se. Syn si promnul čelo. Bylo … Read more
Michael Anthony had plenty of reasons to be angry. He had spent three decades helping build one of the biggest rock bands America ever produced. His bass anchored songs that became part of FM-radio history. His high harmonies floated over choruses that millions of fans could recognize within seconds. Then his role began shrinking. His … Read more